Czeski Bóg? Religijność Czechów jako wynik tradycji społeczno-kulturowych

Celem artykułu jest prezentacja specyfiki czeskiego Kościoła i religijności Czechów. Autorka inspiruje się pracami głównie czeskich badaczy (Petr Fiala, Dana Hamplová, Tomáš Halík, Pavel Hošek, Jan Jandourek, Max Kašparů, Dušan Lužný, David Václavík, Michal Martinek, Zdeněk R. Nešpor, Pavel Říčan, Ivo O. Štampach, O. Štěch, David Václavík) i rozwija zawarte w nich myśli. Zajmuje się stereotypem Czecha, charakterystyką czeskiego wierzącego, czeskiego duchownego oraz czeskiego Kościoła, znajdując źródła wskazanych odmienności w wydarzeniach historycznych i ich interpretacji. W zakończeniu artykułu przedstawiono wnioski i przybliżono odbiorcy „obraz czeskiego Boga”.

The Czech God? Religiousness of Czechs as a result of sociocultural traditions

The aim of the article is a presentation of special traits of the Czech Church life and the religiosity of Czechs. The author has been inspired by works of mainly Czech scholars (like Petr Fiala, Dana Hamplová, Tomáš Halík, Pavel Hošek, Jan Jandourek, Max Kašparů, Dušan Lužný, David Václavík, Michal Martinek, Zdeněk R. Nešpor, Pavel Říčan, Ivo O. Štampach, O. Štěch, David Václavík) and develops their ideas. Those ideas concern mainly the stereotype of a Czech, character of a Czech believer and a priest, as well as the Czech Church. The author explains specific traits of those ideas in the historic context of events and their interpretations. The article sums up with a conclusion and a presentation to the reader of a picture of the “Czech God”.

REFERENCES:

• Bocheński, J. i Parys, J. 1992. Józef Bocheński. Między logiką a wiarą. Warszawa: Noir Sur Blanc.
• Czendlik, Z. i Zahradníková, M. 2016. Postel, hospoda, kostel (Zbigniew Czendlik). Praha: Argo.
• Fiala, P. 2007. Laboratoř sekularizace (Náboženství v ne-náboženské společnosti: český případ). Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury.
• Flek, A. 2019. Parabible (Tisková zpráva o našem prezidentovi Ježíši z Nošovic). Praha: Biblion.
• Frielingsdorf, K. 1995. Falešné představy o Bohu (jejich vznik, odhalení a překonání). Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství.
• Hadjadj, F. 2016. Jak dnes mluvit o Bohu? (Evangelizační anti-pomůcka). Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury.
• Halík, T. i Jandourek J. 1997. Tomáš Halík. Ptal jsem se cest. Praha: Portál.
• Halík, T. 2018. Doslov. W: Beck, U. Vlastní Bůh (Mírotvorný a násilnický potenciál náboženství). Praha: Karolinum, ss. 205-208.
• Hamplová, D. 2013. Náboženství v české společnosti na prahu třetího tisíciletí. Praha: Karolinum.
• Holub, T. i Veselovský, M. 2017. Biskup na snowboardu. Praha: Vyšehrad.
• Hošek, P. 2012. A bohové se vracejí (Proměny náboženství v postmoderní době). Jihlava: Mlýn.
• Hošek, P. 2018. Je to náš příběh (Teologický esej o vlastenectví a křesťanských hodnotách české kultury). Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury.
• Kajfosz, J. 2009. Magia w potocznej narracji. Katowice: UŚ. Kašparů, M. i Paulas, J. 2008. Do výšky volím pád. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství.
• Kašparů, M. 2013. Po provaze ke Kristu. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství.
• Kašparů, M. i Ližičiar, M. 2018. Jaroslav Max Kašparů. Nebudu hrát divadlo před Boží tváří. Bmw: BeneMedia.
• Kašparů, M. 2019. Rozhovory pod věží. Brno: Cesta. Lachmanová, K. 2014. Karikatury Boha. Praha: Karmelitánské nakladatelství. Lipovetský, G. 2008. Éra prázdnoty (Úvahy o současném individuu). Praha:
• Prostor. Lipovetsky, G. 2011. Soumrak povinnosti (Bezbolestná etika nových demokratických časů). Praha: Prostor. Martinek, M. 2016. Přehled křesťanských církví a jejich aktivit v ČR. Praha:
• Portál. Nešpor, Z. i Lužný, D. 2007. Sociologie náboženství. Praha: Portál. Pajdzińska, A. 2010. Czy „zaklęty krąg języka” można przekroczyć? W: Pajdzińska, A. i Tokarski, R. red. 2010. Relatywizm w języku i kulturze. Lublin: UMCS Wydawnictwo Uniwersytetu Marii Curie-Skłodowskiej, ss. 43-57.
• Patočka, J. 1992. Přirozený svět jako filozofický problém. Praha: Edice Orientace.
• Peregrin, J. 2014. Jak jsme zkonstruovali vlastní mysl. Praha: Dokořán.
• Prokeš, J. 2019. Pán se stará. Praha: Portál.
• Różańska, A. 2019. (A)religijność po czesku - ateizm, analfabetyzm religijny czy coś więcej? Edukacja Międzykulturowa. 1 (10), ss. 38-54.
• Schaff, A. 1967. Język a poznanie. Warszawa: PWN.
• Štampach, I.O. 2000. A nahoře nic (O možnostech postmoderního člověka žít duchovně). Praha: Portál.
• Václavík, D. 2010. Náboženství a moderní česká společnost. Praha: Grada.
• https://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_církví_a_náboženských_společností_v_Česku (15.5.2020).
• http://www3.mkcr.cz/cna_internet (15.5.2020).
• https://www.cirkev.cz/cs/aktuality/190920nabozenska-vychova-ve-skolach-v-evrope (15.5.2020).
• https://cs.wikipedia.org/wiki/Spor_o_smysl_českých_dějin (24.6.2020).
• spravni.juristic.cz/489621/clanek/spravni2.html (24.6.2020).